Home / Cestování / Dnešní Vietnam z pohledu motocyklových nadšenců

Dnešní Vietnam z pohledu motocyklových nadšenců

Jsme parta vyznavačů motocyklů Harley Davidson i endurových specialistů – vítězů XXL Rallye s poznatky z Afriky či Jižní Ameriky. A na motorkách, s průvodcem, jsme se vydali za poznáním současného Vietnamu.

Naše exotická cesta začala v nočním lehátkovém vlaku z Hanoje na sever, k hranicím s Čínou. Motorky se vezly a my si užívali pohodlí. Startovali jsme v Lao Cai, 350 km od hlavního města. Okolní krajina se měnila podle nadmořské výšky.

Míjeli jsme úrodná rýžová pole v údolích, příkré kopce pokryté zelení rozlehlých deštných pralesů, dlouhé písčité pláže, rušná města i historické pagody.

Dnešní Vietnam se už zcela zhojil po americkém bombardování a napalmu. Ačkoliv je stále socialistickou zemí s vládou komunistické strany, kvete tu podnikání, a to tak, že se Vietnam stal jedním z asijských draků. Dílny a obchůdky drobných podnikatelů se prolínají s obytnými místnostmi i kuchyněmi. Lidem se daří a odevšad vyzařuje taková pohoda, že nám to nedalo a zamysleli jsme se nad tím, zda je pro ně práce u nás skutečně tak přínosná?

Vietnamci vyznávají převážně buddhismus a v centrech domů mají oltáře k uctívání zesnulých předků. Pod jednou střechou žije několik generací a lidé věří, že jim jejich předkové z jiných světů přinášejí štěstí. Proto jim každodenně prokazují úctu.

Vietnam má velmi úrodnou krajinu. Rýžová pole se sklízejí dvakrát do roka a teplo s množstvím vláhy zajišťuje i hojnost ovoce a zeleniny. Základem chutné vietnamské kuchyně je vždy rýže, zpracovaná i do podoby nudlí, těsta, závitků, což ostatně známe i z asijských restaurací na našem území. Sotva však na našem tržišti koupíte psí nebo koňské maso, pražené kobylky a dokonce žáby, které se nabízejí na tom vietnamském.

Všechno jsme rozhodně ochutnat nemuseli, ale dopřáli jsme si pomelo, liči, ananasy, mango a spoustu dalšího ovoce. Co však nedoporučujeme kupovat do zásoby, je durian, který postupně vše zamoří svým pachem.

Konečně k motorkám!

Vietnamci dříve pracovali v rámci RVHP ve východní Evropě. I u nás skupovali podpultové Simsony („timtony“) – východoněmecké motorky 50 ccm. Po návrahu do své chudé země se pak díky nim stali váženými občany.

Dnes už tu jezdí miliony zejména japonských skútrů. Z našeho pohledu jsou však nezvyklá dopravní pravidla, s čímž se pojí řada kuriózních zážitků. Ve Vietnamu jsou totiž povoleny jen motorky do 250 ccm, auta nesmí mít střešní nosiče ani přívěsné vozíky. Lidé tedy vše převážejí na skútrech nebo kolech, a nutno dodat, že mistrně. Viděli jsme, kterak dopravují 4metrovou bambusovou otep, ledničku, 5člennou rodinu, 20 prasátek, 10 psů, 70 slepic i 200kg vodního buvola či 100kg živé prase! To mířilo na porážku přivázané ke dvěma deskám za sedadlem spolujezdce. Co by na to asi řekli naši ochránci zvířat?

Na motorkách jsme si užili akční offroudovou trasu nedaleko čínské hranice v provincii Ha Giang, kterou náš vietnamský motorkářský průvodce označil za obzvlášť náročnou, a měl pravdu. Zdolali jsme třicetiprocentní stoupání, najížděli nadvakrát do ostrých zatáček, brodili se řekou, využívali vzájemného jištění. Vietnamci nám přitom mávali od svých chatrčí. Hlavně jsme se chtěli vyhnout zranění, které by zde představovalo velký problém pro všechny. Rizikový by byl také střet s neosvětlenými chodci a cyklisty, vodními buvoly nebo zdivočelými psy.

Naše hrdinské kousky poněkud setřel domorodec na skútru, který po balvanech zkušeně manévroval v botách-vietnamkách a s pytlem rýže na zádech. I tak jsme večer u piva Bia Hoi a rýže na mnoho způsobů náš dobrodružný přejezd důkladně zrekapitulovali.

Pak jsme si na kus cesty vypůjčili malé skútry a zjistili jsme, že poskytují tolik cestovatelských zážitků jako endura. Naším cílem se stal ostrov Cat Ba – Hospital cave, což byla jeskynní nemocnice a bezpečnostní úkryt vedení Viet Congu. Skála široká 40 metrů tvořila od roku 1965 ideální skrýš před americkým bombardováním. Ve 3 patrech podzemní nemocnice se 17 místnostmi mohlo dýchat i 200 lidí díky skalním průduchům. Nechyběl tu operační sál, kino ani bazén.

Skútry byly praktické hlavně na písečném pobřeží. Díky jejich nízké váze je místy vedeme a připomínáme si Araby v marocké poušti, kteří se dopravují také tímto způsobem. Neodolali jsme možnosti nalovit si v jedné restauraci čerstvé ryby, které byly opravdu vynikající. A pak jsme ujížděli dál po plážích, které lemovaly kokosové palmy.

O nebeských dracích

Naše expedice do Vietnamu byla rozmanitá – ostatně jako celá tato země. Například Národní park Babe jsme projeli hlavně na lodích. Nadchly nás vysoké hory, hluboká údolí a vodopády v krajině plné vzácných zvířat, která však turistům obvykle zůstávají skryta.

Člun nás zanesl do krápníkové jeskyně Hang Pong plné netopýrů s výškou 40 m a délkou 300 m. K dalšímu navštívenému parku, zapsanému v seznamu UNESCO, se váže poutavá legenda. Park se jmenuje Ha Long Bay neboli Dračí zátoka, podle nebeského draka, kterého spolu s jeho potomky údajně vyzval jadeitový císař, aby zemi zachránili před cizími vojáky. Draci vyplivli perly, které daly vzniknout ostrovům a ostrým pohořím. Z nich se staly hradby, které všechny ochránily před nájezdem nepřátel. Vděčný císař si pak vítězné draky v zemi ponechal.

Skvělý byl i výlet na východ do Toskánského zálivu Jihočínského moře s noclehem na lodi a pak v pobřežních bungalovech. Z lodi jsme obdivovali stovky vápencových ostrovů s 1964 přírodními věžemi. Akci zpestřila plavba na kajaku do tajné zátoky.

Vietnam nabízí po celý rok nepřeberné množství přírodních i architektonických krás, setkání s milými lidmi a dobrodružství podle gusta každého cestovatele. Nechte se také zlákat k vietnamské (motorkářské) expedici!